Hra na elektrofonickou kytaru

Elektrofonická kytara je jeden z nejmladších hudebních nástrojů, zároveň patří v současnosti k těm nejoblíbenějším. Její vznik můžeme hledat ve 30. – 40. letech minulého století, kdy se začalo experimentovat s ozvučením akustické kytary, kterážto pro svoji hlasitost nebyla schopná prosadit se ve větších hudebních tělesech. Z toho vyplývá i uplatnění nástroje – to je až neobvykle rozmanité, jak žánrově, tak po stránce svého místa v rámci nejrůznějších hudebních těles. Tam totiž funguje často jako nástroj doprovodný, ale nezřídka  také jako nástroj vyloženě sólový.

Ke studiu hry na elektrofonickou kytaru je nutné nejdříve  ovládnout základy hry na kytaru klasickou. Proto se ke studiu doporučuje absolvovat první tři ročníky v rámci studia hry na klasickou kytaru. Po zvládnutí těchto tří ročníků žáci nastupují do 4. ročníku již ke studiu hry na elektrofonickou kytaru, první stupeň studia je ukončen 7. ročníkem. Druhý stupeň studia je čtyřletý.
Očekávané výstupy jsou závazné a minimální – žáci, kteří stanovená kritéria zvládají, je mohou podstatným způsobem převyšovat.