Hra na zobcovou flétnu

Zobcová flétna patří mezi nejstarší dechové nástroje v historii lidstva. Její konstrukční jednoduchost determinuje jistá omezení v akustickém projevu nástroje (převážně dynamiku), avšak současně skrývá i jisté specifické obtíže ve zvládání nástroje, které nelze obsáhnout při pouze povrchním – přípravném  přístupu k nástroji. Mezi specifika patří jednak nutnost precizního ovládání dechového aparátu hráče, neboť nástroj neklade proudu vzduchu téměř žádný odpor, stejně jako promyšlená artikulace (nástroj je extrémně citlivý na artikulaci a vyžaduje tak její precizní ovládání). Zvládání těchto specifik správným způsobem vede žáka k relativně hluboké introspekci a zásadním způsobem ovlivňuje jeho vnímání hudby, sebe sama a okolního světa.

Žák si v počáteční fázi studia osvojuje základní dovednosti a návyky, které podmiňují jeho další úspěšné studium hry na nástroj:

  • postoj při hře
  • držení nástroje
  • dechová mechanika
  • artikulace

Současně se seznamuje s funkcí nástroje, jeho zvukovými a výrazovými možnostmi tak, aby byla probuzena jeho představivost a zájem o hru na nástroj. Rovněž je vystaven trvalému působení v oblasti volní tak, aby si získal správné cvičební návyky a aby tak byla jeho domácí příprava co nejefektivnější.

Techniku hry a muzikalitu rozvíjí na vhodném notovém materiálu.

Jako počáteční nástroj je vhodná sopránová zobcová flétna, v případě potřeby je možno zvolit flétnu pentatonickou nebo sopraninovou, pro starší a fyzicky vyspělejší žáky je možno zvolit flétnu altovou.

Během studia se postupně seznamuje se základním repertoárem pro zobcovou flétnu – hudbou renesanční, barokní a soudobou. K pochopení charakteru hudby je veden nejen analogiemi s literaturou či výtvarným uměním, ale především analogiemi s projevy okolního světa tak,  aby posléze snáze pronikl k podstatě prováděné hudby a aby tak dosáhl co nejlepšího pocitu z vlastního hudebního projevu.